Sto rokov samoty

16./2023 (17. – 23. 4. 2023)

Tak žil dva roky předtím, než Gaston začal vyhlížet své letadlo, a nic se na tom nezměnilo až do onoho odpoledne, kdy přišel do knihkupectví učeného Katalánce a našel tam čtyři řečné mladíky, zapáleně debatující o způsobech, jakými ve středověku hubili šváby. Starý knihkupec, jenž znal Aureliánovu zálibu v knihách, které četl jen Beda Ctihodný, ho s jistou otcovskou škodolibostí vybídl, aby se do sporu vmísil, a Aureliano jim jedním dechem vysvětlil, že šváby, nejstarší okřídlený hmyz na zemi, s oblibou utloukali trepkami už ve starozákonních dobách, ti však že jsou jakožto druh naprosto odolní proti všem způsobům hubení, od plátků rajčat posypaných boraxem až po mouku s cukrem, poněvadž jejich šestnáct set tři odrůdy dokázaly odolat tomu nejdelšímu, nejhouževnatějšímu a nejnelítostnějšímu pronásledování, jakým člověk od svého zrodu stíhal nějakou živou bytost, včetně člověka samotného, pronásledování tak usilovnému, že přičítá-li se lidskému pokolení pud k zachování rodu, je na místě přičíst mu ještě jeden, výraznější a naléhavější, totiž pud hubit Šváby, a dokázali-li uniknout lidské krutosti, stalo se tak proto, že se uchýlili do temných koutů, kde je lidé dík svému vrozenému strachu ze tmy nemohli zasáhnout, zároveň však začali špatné snášet polední jas, „takže už ve středověku, v současné době a na věky věků jediným účinným způsobem, jak hubit šváby, bylo a zůstává oslnit je sluncem. Ona encyklopedická víra v neodvratný osud se stala základem velkého přátelství. Od té doby se Aureliano každé odpoledne scházel s oněmi čtyřmi debatéry, kteří se jmenovali Álvaro, Germán, Alfonso a Gabriel, prvními a posledními přáteli, které v životě měl. Pro člověka, jako byl on, uzavřeného do světa psané skutečnosti, ony bouřlivé schůzky, jež začínaly o šesté večerní v knihkupectví a končívaly na úsvitě v nevěstincích, představovaly skutečný objev. Až do té doby ho nikdy nenapadlo, že literatura je nejlepší hračkou, kterou si kdo vymyslel, aby si z ostatních tropil šašky, jak jim to při jedné pitce předvedl Álvaro. Trvalo nějaký čas, než si Aureliano uvědomil, že všecky ty svévolné nápady vycházejí z příkladu učeného Katalánce, pro něhož byla jakákoli moudrost bezcenná, nemohl-li jí užít k tomu, aby vymyslil nový způsob přípravy hrachu.“