36./2023 (4. – 10. 9. 2023)

V současnosti se mnohdy hlasitě volá po větším zájmu básniků a vůbec spisovatelů o vnější svět, o konkrétní dění ve společnosti, o veřejný projev. Už nějakou dobu se tím ovšem odvádí, ať už bezděčně, či záměrně, pozornost od něčeho mnohem důležitejšího. Totiž od toho, že většině současné literatury zoufale často chybí vnitřní žhnutí. Nebezpečné požáry zevnitř, v jejichž jitřivé zaujatosti lze teprve začít vyslovovat obrazy, reflektující třeba i spoločenské dění. Chybí posedlost k viděnému, cítěnému a myšlenému. Odvaha být v psaní úplný a neúhybný, jato temně modrá hora.

To
Erik Jakub Groch
 
Pozerám sa na stôl pod lakťami.
Nie je to pole, ani tráva
šumiaca inými jazykmi.
Je to stôl, z dreva, zo stromu, 
z usínajúcej hviezdy, z ničoho.
Nechápem to a vonia to. 
2016

Petr Hruška

V závalu, Revolver Revue 2020, s. 55