Dobrý človek ešte žije

53./2024 (30. 12. 2024 – 6. 1. 2025)

Ale kdo mi poví, proč byla stvořena všechna ta hovádka, ti šlechtilupiči, ti politici a šlechtici, kteří jsou zároveň biřici naší milé vlasti a kteří zpívají stále o její slávě, ale prázdní vlastně její kapsy; nenasytové, kteří nemají dost na tom, že shrabují naše oboly; chtěli by zahrabat i cizí stodoly, ohrožují celou Evropu, strkají nosy do harému sultánova, polovici země by chtěli zaujmout a nedovedli by do ní zasadit ani zelnou hlávku! Ale klid, příteli, nezlob se zbytečně. Všecko je dobře tak, jak to je… s nadějí, že si to jednou zařídíme lépe (a to bude hned, jak jen to bude trochu možné). Není nikdy tak zle, aby nebylo zas dobře, a všecko, i to nejhorší, bývá na něco dobré. Slyšel jsem, že jednou dobrý náš Bůh (ale, Pane můj, mluvím dnes pořád jenom o tobě!), procházeje se s Petrem, spatřil v Betlémě, v předměstí města Clamecy, k smrti se nudící ženu, která seděla na prahu domu. Nudila se tak, že Otec náš v dobrotě svého srdce vyhrábl prý z kapsy stovku blešek a hodil je na ni, řka: „Vezmi, dcero má, a bav se!“ A žena, probuzená z nudy, jala se lovit; a pokaždé, když chytla jedno z těch zvířátek, spokojeně se smála. Je to jistě stejné milosrdenství, když nás nebe, aby nás rozptýlilo, obdařilo touto dvounohou zvěří, vyjídající nám zásoby. Buďme tedy jaří, staří! Ta kousavá havěť je, jak se zdá, známkou zdraví. (Havěť, to jsou naši páni.) Buďme rádi, kamarádi, neboť nikomu se v takovém případě nedaří líp. A potom taky, povídám vám (pěkně do ucha): „Jenom trpělivost! My jsme na tom líp. Zima, mrazy, polní[…]“