plan.art logo
  • PLAN.ART
    • info.mix.plan
    • film.plan
    • litera.plan
    • sound.plan
    • drama.plan
    • vis.plan
  • PODCAST
  • RUBRIKY EXTRA
    • Kultúrny zber
    • Králičia nora
  • KULTIVOVANÉ DETI & MLÁDEŽ
  • KALENDÁR
  • O nás

Vo veku 80 rokov zomrela americká poetka a esejistka, nobelistka Louise Glücková.

  • Úvod
14.10.2023

Louise Glücková sa narodila 22. apríla 1943 v New Yorku, jej korene siahajú do strednej Európy. V roku 2020 získala Nobelovu cenu za literatúru „za jej nezameniteľný poetický hlas, ktorý vďaka strohej kráse dáva individuálnej existencii univerzálny rozmer“. 

Okrem toho sa s jej menom spájajú ocenenia ako Pulitzerova cena za poéziu (1993), United States Poet Laureate (2003 – 2004), National Book Award v kategórii Poézia (2014) .

V slovenčine v preklade Jany Kantorovej-Bálikovej sa Louise Glücková uviedla na Slovensku po prvý raz v roku 2018, a to zbierkou Vidiecky život (vyd. Skalná ruža).

 

plan.art vyberá však báseň z jej knihy v českom preklade Zimní recepty (vyšla v roku 2022 v Argu).

 

Druhý dech

Myslím, že jsem chytla druhý dech,

řekla sestra. Hodně

podobný tomu prvnímu, jenže ten

už je pryč, co si vzpomínám. Ale

že to byl dech, mocný jako vichr,

až opadávalo listí ze stromů.

To asi sotva,

řekla jsem. Každopádně leželo

na zemi, řekla sestra. Vzpomínáš,

jak jsme pobíhaly po parku v Cedarhurstu

a skákaly do hromad listí, až se rozlétávaly!

Vy dvě jste nikdy neskákaly, ozvala se matka.

Byly jste hodné, bez dovolení jste se ani nehnuly.

Zato v duchu,

řekla sestra. A já

ji objala. Mám to ale

statečnou sestřičku

řekla jsem.

 

Odpoledne a podvečery

Ty krásné zlaté časy, kdy se blížila doba umírání,

ale člověk pořád mohl namátkou navazovat

rozhovory s cizími lidmi,

namátkou, ale taky záměrně, takže ho pořád mohly

formovat a měnit dojmy ze světa,

a město zářilo, jak to jen jde, v létě zbavené davů,

i když tenkrát už všechno nějak zpomalilo -

krámky, restaurace, malá vinárna s pruhovanou markýzou,

jednou jim na prahu spala kočka,

bylo tam chladno, ve stínu, a já si říkala

že bych taky ráda takhle ještě někdy usnula, s hlavou

dokonale prázdnou. A později jsme si dali polpo a saganaki

a číšník nasekal lístky oregana do misky s olejem _

Kolik bylo, šest? Takže jsme odcházeli za světla

a všechno jsme ještě viděli nezkresleně,

a potom jsi nasedl do auta -

kam jsi mířil pak, když ty časy skončily,

kam, že jsi sice nemohl mluvit, ale nebyl jsi ztracený?

 

Zdroj: facebook The New Yorker
Späť na ŠT.ART
plan.art logo plan.art logo

Aj Rudo číta plan.art ©Daniel Majling

Facebook
Instagram
Art.Filter
Kontakt
digitálna platforma o neprvoplánovom umení a kultúre

2026 © Všetky práva vyhradené | ISSN 2730-1044

Runs with MODx | Created by Max Media