zdroj: rubgallery.com
Hilma af Klint sa v posledných rokoch stala globálnym fenoménom a veľkou témou kunsthistórie. Dejiny abstraktnej maľby sa už dnes začínajú odvíjať od jej diela. Priekopníčka abstrakcie sa radikálne postavila k realite a začala maľovať v astrálnej rovine. Jej vizuálny kozmos berie dych. Sama chápala, že svet ešte nie je na jej obrazy pripravený a dovolila predstaviť ich až dvadsať rokov po jej smrti. Hilma na začiatku minulého storočia maľovala pre budúcnosť. Dnes je to jedno z najdiskutovanejších mien v rámci (nielen) výtvarného umenia a pripomína ju množstvo výstav v prestížnych galériách po celom svete. Aspoň malý, ale dôležitý kúsok z jej tvorby predstavuje na výstave Hilma af Klint: Garden of Eden galéria Rub Gallery v Olomouci. Kurátorom je galerista David Voda.
Aká bola cesta Hilmy af Klint do vašej galérie? Od prvotného záujmu o túto prakticky len nedávno objavenú umelkyňu, cez rozhodutie vystaviť jej práce a vytvorenie konceptu.
Klikatá. Antroposofické a teosofické avantgardě se věnuji již od roku 1997. O Hilmě af Klint vím nejpozději od roku 2000, kdy se mi (díky Arsénu Pohribnému) dostala do ruky její první monografie od švédského historika umění Åke Fanta. Na souborné výstavě Aenigma. Sto let antroposofického umění v roce 2015 v Olomouci a v Halle/Saale, kterou jsem spolukurátoroval, jsme měli zapůjčenu jednu její velkou abstraktní malbu z cyklu Holubice (Nr. 2, Group IX., Serie UW) z roku 1915 a jednu pozdější práci z Dornachu. Od té doby jsem měl velmi dobré kontakty do různých institucí a archivů ve švýcarském Dornachu, kde dodnes sídlí Antroposofická společnost. Předloni v srpnu jsem se pak dočetl, že její sešit Květiny, mechy a lišejníky byl zapůjčen právě z Dornachu na výstavu do New Yorku. Rozhodl jsem se hned. Loni jsem pak oslovil pražského vizuálního umělce a architekta výstav Marka Thera a začali jsme pracovat na společném konceptu.
Predstavte podrobnejšie čo všetko návštevníci vašej galérie môžu z jej diela vidieť?
Hlavní a jediný originální exponát je právě onen sešit Květiny, mechy a lišejníky, který je vystaven ve snovém interiéru Marka Thera. Na stěnách defiluje 33 faksimilí z této podivuvuhodné knihy na pomezí vědy, umění a okultismu. V zadní místnosti je k vidění věrná rekonstrukce spiritistického květinového oltáře skupiny Pětka (De Fem), jíž byla Hilma af Klint členkou mezi lety 1897 až 1907. Je to moje taková site specific instalace s čerstvými růžemi a hořícími svícemi o kterou se denně starám. Také je vystaveno množství katalogů a monografií Hilmy af Klint v kontextu s antroposofickým nábytkem, který má evokovat prostory, kde se odehrávala pracovní setkání ženských spirituálních kolektivů v jejichž rámci Hilma af Klint celý život tvořila.
Aké miesto majú tieto diela v kontexte celej jej tvorby?
Zásadní. Je to první (abstraktní) dílo od roku 1906, které podepsala svým jménem. Je součástí projektu, který začala někdy kolem roku 1917, kdy se rozhodla tvořit – již více vědomým a méně mediumistickým způsobem – a toužila prozkoumat všechny přírodní říše. Stojí na počátku jejího pozdního díla, které datujeme od roku 1920 a na němž zpočátku spolupracovala s Thomasine Anderson.
Rok 2018 a výstava diel Hilmy af Klint v Guggenheimovom múzeu znamenala istý bod zlomu, či obratu a dejiny abstraktného umenia sa začali písať nanovo, bez toho aby sa znižoval status Kandinskeho, Maleviča či Mondriana, dejiny abstraktnej maľby majú nový začiatok práve v diele Hilmy af Klint.
„Předběhla“ je asi o pět let. Ale dějiny umění nejsou olympiáda. Zůstala dlouho neobjevenou, protože se její příběh vzpírá západnímu, maskulinnímu, materialistickému a individualistickému narativu, protože pro něj podle mého názoru nemáme odpovídající diskurz či narativ, jak jej vlastně vyprávět. „Její dílo“ totiž pramení v křesťanském okultismu, který byl navíc sdílen uvnitř spiritualistických ryze ženských kolektivů.
Sama maliarka dala podmienku, že jej diela môžu byť sprístupnené až 20 rokov po jej smrti, pretože svet na ne zatiaľ nie je pripravený, bola vizionárkou a dobre si to uvedomovala. Napokon to trvalo dlhšie, ale rezonancia jej diela je dnes naozaj silná. Čím to podľa vášho osobného názoru je?
Souvisí se to se změnou paradigmatu, hledáním nových hodnot na bázi feminity, kolektivismu, spolupráce a nové citlivosti k planetě Zemi. Ale nezapomeňte, že je to jen nový mýtus. Hilma se stala za posledních pár let hvězdou feminismu, což je vrcholně paradoxní a bláznivé, ale je to tak. Tohle dílo, ale vzniklo „na kolenou“, z veliké pokory a naprostého odevzdání vůči duchovním světům. Pojmy s nimiž pracuje – „hlas a světlo modlitby“, „nadfyzická pomoc“, „sebepoznání“ a „duchovní pravda“ – však neumíme konvenčně ani pochopit ani vyjádřit. Vedle nich jsou vnější úspěch, zisk, sláva, výstavy, publikace, nákupní komise, retrospektivní výstavy, aukce, stálé expozice, dějiny umění pouhými proprietami. Bez oněch propriet bychom však Hilmu af Klint – a to je ironie dějin umění – globálně neznali.
Tvorba Hilmy af Klint a jej chápanie sa nedá oddleiť od doby v ktorej vznikala. Hovoríme o období kedy sa svet spamätával z hrôz svetovej vojny, z celej tej deštrukcie, bolo to obdobie fin de siècle spájajúce v sebe vedu, umenie a náboženstvo…a jej dielo na to všetko reagovalo.
Svět se pořád vzpamatovává z nějakých hrůz způsobených toxickým individualismem a materialismem. Ale máte pravdu její tvorba z let 1917–1920 souvisela s reflexí ekocidy, kterou přinesla první světová válka. Hilma byla přesvědčena, že v duchovních prostorech se objevilo obrovské množství prázdných míst po zabitých zvířatech a smetených rostlinách. Rozhodla se je zaplnit svým uměním; svým spirituálním průzkumem nám chtěla otevřít novou cestu k bytostem květin a obrodit tak samotné lidství.
-Hovoríme o svetle viac ako o temnote v jej diele…
Hovoříme jedině o světle. Dokonce o „světle modlitby“ a o „hlasu modlitby“ (Gebetslicht und Gebetslaut). Ale to lze pochopit bez víry v duchovní svět a bez nematerialistické sensitivity jen s velkými obtížemi.
V tej dobe bol silne prítomný aj spiritizmus, ona sama bola médiom, a tieto prvky mysticizmu dlho stigmatizovali jej povesť a viedli k odmietaniu vo svete umenia, hovoríme o záujem o teozofiu a antropozofiu, v jej diele je tak okultný i duchovný presah - povedzme o tom viac.
Nesmírně těžké téma. Zkusím citovat mladou autorku z Holandska Hedwig Martin: „Pětka míchala spiritismus s teosofií a rosikruciánstvím, aby vytvořila jedinečný příběh skupiny. Přesněji řečeno, věřili, že jsou v kontaktu s De Höga (Vznešenými), tajným bratrstvem vysoce vyvinutých bytostí, které dohlížejí na vývoj lidstva a disponují vyšší moudrostí, kterou předávají Pětce. Těm, kdo znají teosofii, je jasné, že myšlenka Vznešených navazuje na tvrzení zakladatelky H. P. Blavatské o čerpání moudrosti od povznesených ,Mistrů´, skupiny vysoce vyvinutých bytostí, které dohlížely na pokrok lidstva. Pětka to spojila s myšlenkami rosikruciánů a tvrdila, že Vznešení jsou kosmickým bratrstvem, které existuje od úsvitu věků. Taková myšlenka měla kořeny v mýtu o rosikruciánském bratrstvu, který se rozšířil v osmnáctém století a učinil tajné řády přitažlivými, a nakonec se tato myšlenka přenesla i do okultních hnutí současných s Pětkou.” Všimněte si, že schválně zde nemluvím o Hilmě samotné, ale o Pětce.
V prípade Hilmy af Klint sa stáva ešte naliehavejšou otázka pôvodu inšpirácie umelca…
Správně. Koncept umělecké inspirace je tu zpochybněn. Leží totiž mimo rámec toho, jak mu běžně konvečně rozumíme. Čím dál víc jsem přesvědčen, že to heroické vyprávění o zapomenuté, léty zneuznávané, geniální malířce a objevitelce abstraktního umění je zavádějící. Zde prostě neplatí zavedené představy o autorství, originalitě a autenticitě spojené s jedním umělcem z masa a kostí. Takže tu máme fascinující, neoddiskutovatelně kvalitní dílo, ale „nemáme autora/autorku“ a „nemáme inspiraci“. Protože už nevěříme. Respektive toho najednou máme mnohem mnohem více k reflexi. Je to ještě srozumitelné?
Vnímate v jej diele okrem spirituálnej, duchovnej aj prítomnosť femínnej sily?
Nesmírně intenzívně. Jsem sice pouze muž, ale před „jejími“ mimořádnými plátny z let 1906 až 1907 jsem zažíval erotické (femininní) vzrušení.
Dnes hovoríme o Hilme af Klint ako o priekopníčke abstraktného umenia, sledujeme ako sa jej dielo stalo neprehliadnuteľnou súčasťou globálneho vizuálneho jazyka - ako inak ešte chcete Hilmu predstaviť? Ako by ste boli rád aby bola vnímaná a ako jej dielo v náročnej dobe, ktorú žijeme?
Jako představitelka feminity, spirituality a dignity. Jako alternativa k toxickému, materialistickému feminismu a „bitch culture“ dneška.
Pripravujete k výstave aj katalóg? Čo všetko v ňom bude?
V listopadu by měl vyjít asi 200 stránkový katalog v české a anglické verzi, který právě o těchto aspektech hovoří.
Ako výstava diel Hilmy af Klint zapadá do konceptu a ambícií Rub Gallery?
Dokonale. Lepší už to být nemůže. Rub Gallery se chce soustředit právě na spirituální, moderní umění, často ženské, ba ještě lépe kolektivně (komunitně) pojímané. Příkladem k následování je mi i aktuální výstava v Tate Britain The Rossetis, která představuje fenomén prerafaelitů na příkladu rodiny.
Hilma af Klint
Hilma af Klint sa narodila 26. októbra 1862 vo Švédsku. Pochádzala zo zámožnej rodiny a tak mala možnosť študovať na Kráľovskej akadémii výtvarného umenia v Štokholme. Jej ranná tvorba sa niesla ešte v klasickom duchu, venovala sa najmä tradičnej krajinomaľbe či portrétom. Veľmi skoro po absolvovaní ale zavrhla konvenčný prístup k výtvarnému umeniu a na jej tvorbu začal mať vplyv spiritualizmus, ezoterika, neskôr antropozofiu a príbuzné náuky. S ďalšími štyrmi výtvarníčkami vytvorila skupinu Päťka (De Fem). Medzi rokmi 1905-1915 vznikol jej slávny cyklus Maľby pre chrám - súbor 193 abstraktných prác, prvé obrazy geometrickej abstarkcie vytvorila teda ešte pred tým, ako sa nefiguratívnej maľbe začali venovať Kupka, Kandinskij, Mondrian či Malevič. Umelecká pozostalosť Hilmy af Klint je naozaj rozsiahla: asi 1200 obrazov, sto textov a viac ako 26 tisíc strán poznámok. Zomrela 21. októbra 1944.
