Labuť

37./2024 (9. – 15. 9. 2023)

Rozrazí panenský, krásný a rozkvetlý
dnešek svým opilým křídlem to k nerozbití
a pusté jezero, kde v jíní bludně svítí
průsvitný ledovec letů, jež nevzlétly?

O sobě, vznešené, ta dávná labuť ví
jen v rozpomínání, že nevzlétne už, cítí,
vždyť neopěvala končinu, kde lze žíti,
když nudou zaskví se neplodné zimní dny.

Pták šíjí setřese tu bílou agónii,
vnucenou prostorem, jejž popírá, leč šíjí
neshodí hrůzu ker, v něž křídlo vmrzlo mu.

Přízrak, jejž vlastní jas a čirost vykázaly
právě sem, ztuhne v led pohrdavého snu,
jenž v neužitečném exilu Labuť halí.

(preložil František Hrubín)